Sportovní aktivity a jejich slepá místa
Je v zásadě jedno, jestli jste člověkem, který vstane od počítače nebo televize jednou za týden pouze ve snaze neumřít na svůj pasivně orientovaný životní styl, nebo patříte mezi vášnivé sportovce.
V obou případech existuje vysoká pravděpodobnost, že:
1. Nevíte, co to hluboký stabilizační systém je a k čemu slouží;
NEBO
2. Máte ponětí, o čem se hovoří, ovšem nevěnujete problematice aktivace tohoto systému dostatečnou pozornost.
Ačkoli hluboký stabilizační systém (coby skupina svalů tvořené šikmým břišním svalstvem, bránicí, svaly pánevního dna a příčným břišním svalstvem, jejímž úkolem je držení rovnováhy organismu a zajišťování správné funkce nikoli pouze většiny svalových skupin, ale také kosterního aparátů, šlach a kloubů) patří ke zcela nejdůležitějším částem tělesné schránky, kterým by měla být v běžném životě, ale také při sportovním tréninku věnována pozornost, povětšinou tomu tak v praxi nebývá.
Proč tomu tak je?
Protože k tomu, aby Vám narostly velké bicepsy, není hluboký stabilizační systém zapotřebí.
Ačkoli může být tato odpověď vnímána jako poněkud krajní, lze ji považovat za směrodatnou. Většina lidí, která se věnuje nejrůznějším sportům hledí zejména na výsledky – tedy na uběhnutý či ujetý čas, na tíhu zvednutého závaží apod. Jedinci, kteří by se rádi zbavili nadváhy a vytvarovali své tělo pak zase hledí zejména na formování viditelných svalových skupin, jako jsou právě bicepsy, stehenní svaly a jiné.
Málokoho napadne, že bez zpevnění a správného užívání zejména vnitřních (tedy okem neviditelných) svalových skupin si může člověk velmi ublížit a pokud jej tato myšlenka již napadla, tak bez trenéra, který by sportovce vedl k tomu, aby namísto ujetých kilometrů na kole věnovali pozornost schopnosti vydržet v některých komplikovaných jogínských pózách zaměřujících se právě na trénování hlubokého stabilizačního systému, je motivace k věnování času, pozornosti a také energie podobné péči o tělo pouze mizivá.