Dokud u nás nebyl internet, byl náš svět daleko prostší, než jaký ho máme dnes. O lecčem jsme si tu my lidé mohli nechat leda tak zdát, leccos nám tu bylo kvůli absenci internetu těžko dostupné nebo přímo nedostupné, a to natolik, že kdyby se v těch časech ocitl někdo z naší současnosti, ani trochu by se mu to nezamlouvalo.
Jenže všechno má své. A tak jsme sice leccos nemohli, jenže současně jsme tak byli uchráněni před nejedním potenciálně hrozícím nebezpečím a zlem.
Když jsme tehdy někoho potkali, odehrávalo se to obvykle v reálu. Ocitli jsme se tváří v tvář a mohli se tak navzájem lépe posoudit a odhadnout. A byť i tehdy různí podvodníci, zločinci a jiní šejdíři existovali, bylo určitě jednodušší odhalit jejich pravou tvář a začít se jich stranit dříve, než nám tito stačili uškodit.
Což je dnes ve věku internetu často komplikované. Přes internet známe velice často víc lidí, než kolik jich známe osobně z nějakého setkání, a tak je jistota toho, že jsou ti druzí takoví, za jaké je máme, nahrazena spíše pouhou vírou v to, že je tomu tak.
A protože je skutečnost taková, je daleko pravděpodobnější, že se ti, s nimiž jsme virtuálně v kontaktu, ukážou být jiní, než jaké si je představujeme. A to zpravidla horší. Můžeme tak žít v domnění, že máme na internetu přátele nebo ideální partnery a spolupracovníky, ale když konečně dojde k prozření, je všechno jinak, a to nejednou pozdě. Protože zkuste prokouknout někoho, koho jste třeba neviděli a koho znáte v nejlepším případě na základě něčího doporučení!
A tak dnes známe díky internetu daleko víc lidí, a můžeme z toho mít nesporně i větší prospěch. Ale také můžeme na existenci internetu daleko spíše doplatit. A to třeba i hodně nepříjemně.
A co s tím naděláme? Pokud si budeme na internetu dávat pozor, máme naději, že zlo včas odhalíme a vyhneme se mu. Ale jistota tu nikdy není. A nejednou tu tomu, kdo nám uškodí, nemůžeme ani jako v době před internetem dát pár facek.